Citáty se značkou překladu neoficiální (nejnovější)

Kačka: Neuvěřím, že nic nedokážu, dokud se nepokusím. Svůj příběh si stvořím sama!

Rút: Hlubiny zoufalství. Je tu takový klid. Nikdo mi tu nelže, nikoho nemusím nenávidět. Nic tu není. Ani láska. Stačí jen stále tančit, než zpráchnivím.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se pokoušel spřádat příběhy i po smrti, příběh se však ne a ne rozeběhnout. Muži došla trpělivost a povolal do příběhu kachnu. Kačenka se snažila pomoci princi, až svou roli překonala a zamilovala se do prince. Jakožto pouhé kachně jí však bylo souzeno, že jednoho dne zmizí v záblesku světla. Ano, to byl dojemný konec, pro který se příběh rozhodl.

Fakir: Ty jsi ve skutečnosti kachna. Já jsem se ve skutečnosti... Já jsem se ve skutečnosti pořád za někým schovával. Nikoho jsem ochránit nedokázal.

Kačka: Myslela jsem si, že se snažím kvůli Mýtovi. Dělala jsem to kvůli sobě?

Drosselmeyer: Snažíš se psát zodpovědně, viď? Právě proto ti to nejde. Příběhy je třeba psát volně, bezohledně, měl by ses jen poddat svým pocitům.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž měl moc přetvářet příběhy ve skutečnost, a tak mu lidé, kteří se obávali, že vyvolá tragické události, uťali ruce. Po mužově smrti si lidé zhluboka oddechli. Muž však po utětí rukou napsal vlastní krví ještě jeden příběh. Vyprávěl o něm samém, kterak pokračuje ve spřádání příběhů i po smrti.

Havran: Od nemluvněte jsem tě vychoval a dával ti pít svou vznešenou krev, ale ty jsi přece jen hloupá lidská holka.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh, který onen muž psal, vyprávěl o šťastném princi, jenž všechny miloval a všemi byl milován. Všichni lidé chtěli mít jeho lásku jen pro sebe, a zlý havran jedno po druhém jejich milující srdce uzobával. Čím více je princ miloval a čím více se je snažil zachránit, tím více si na lásce lidí havran pochutnával. Nakonec si havran pomyslel: „Rád bych okusil i princovo srdce, to nejlahodnější ze všech.“

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna a ta byla držena v zajetí. Byla uvězněna v zámku krále démonů. Přišla o svobodu, a tak jí nezbylo než tančit jako loutka podle démonových not. Jednoho dne hrdina, jenž chtěl princeznu zachránit, vyzval krále démonů na souboj. Neměl však nejmenší šanci krále porazit. Hrdina netušil, že sám je loutkou, kterou stvořil král démonů.

Mýtos: Je to zvláštní, viď? Miluji všechny na světě a chci je chránit. A přesto taky chci, aby všechna láska světa patřila mně. Co z toho jsem skutečně já? Chci lásku. Ale je v pořádku jenom být milován? Já nevím. Moje hrdost pořád bloudí v temnotě.

Antikvář: Některé věci je dobré znát, některé ne.

Mistr Kocour: Každý někdy nabude dojmu, že se mu nikdy nepodaří dosáhnout jeho snu. Avšak usmyslet si, že s tím nelze nic udělat, to je pouze způsob, jak se ukonejšit při ztrátě motivace.

Kačka: Fakír je silný. I když nedrží meč, je Mýtovým rytířem.

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna, jež byla vychovávána s velkou péčí. Jednoho dne se princezna proplížila kolem stráží a poprvé v životě se vykradla ze zámku. Ať však běžela, jak daleko chtěla, vně zámku se rozléhal jen nekonečný les, temný jako noc. Než se princezna nadála, nemohla uniknout z lesa ani se vrátit do zámku. V onom království byl uvnitř zámku celý svět.

Mistr Kocour: Poslední dobou jste ještě méně soustředěná než dříve. Téměř se zdá, jako by vás opustilo nadšení. Usmyslela jste si snad, že nic nedokážete, a tak se ani nesnažíte zlepšit se?

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Všechny příběhy, které upředl, se staly skutečností, a tak král, šlechta i zámožní občané za oním mužem přicházeli, aby jim nějaký příběh napsal. Když se však jejich přání splnila, zalekli se jeho moci a začali k němu chovat odpor. A proto když onen muž zemřel, lidé jásali, že strůjce jejich neštěstí je pryč. Nikdo neslyšel, jak se onen mrtvý muž posměšně chechtá.

Mistr Kocour: Mí studenti se budou brát dříve než já! Nic nemůže učitele potěšit více!

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka se neměla vdát za svého milého, nýbrž za muže, kterého jí vybrali rodiče. Věděla, že ji její nastávající velmi miluje, ale nemá ji její milý rád ještě více? Dívka se nemohla rozhodnout. Jak mezi těmi dvěma váhala, nakonec si ani sama nebyla jista, koho z nich vlastně miluje.

Hermie: Jen se na ni podíváš, zahřeje tě u srdce, viď? Mám z ní pocit, jako by byla plná lásky. Když ji tvořil, určitě na někoho myslel.
Kačka: Možná na vás!

Hermie: Láska je krásná, ale lidé kvůli ní také trpí a jsou smutní, viď? Těžko se říká, že někoho miluješ. Všichni v sobě své pocity dusí.

Drosselmeyer: Nyní se princi vrátily všechny střípky jeho srdce!
Kačka: Co? Vážně?! Takže teď...
Drosselmeyer: Ano, právě teď určitě trpí.

Vypravěčka: Byla jednou jedna zamilovaná dívka. „Chtěla bych svému milovanému říci, co k němu cítím, ale v tu chvíli by má láska mohla být ta tam.“ Každý den trpěla a takto se soužila. Nic nejedla, dokonce nemohla ani oka zamhouřit. Nakonec zemřela, aniž by kdy dokázala své city sdělit. Muž, kterého milovala, se však o dívce nikdy nedozvěděl... a sezdal se s jinou ženou, s níž žil šťastně až do smrti.

Vypravěčka: Byl jednou jeden rytíř. Onen rytíř za žádných okolností ve své službě nezaváhal. Nezaváhal, ani když měl připravit o život svou milou. Byl na to hrdý. Onen rytíř však nedokázal než vykonávat svou službu, dokonce i po smrti stále hledá nějakou, kterou by vykonal. Říká se, že ten rytíř, který se stal přízrakem, v ruce třímá zkrvavený meč, jímž proklál srdce své milé.

Femio: Žádné slovo mě nevystihuje méně než „strach“. Ne, kdybych musel jmenovat jedinou věc, ze které mám strach, nejspíš by to byla má krása.

Vypravěčka: Byl jednou jeden jinoch s krásnou tváří. Lidé onoho krásného mladého muže milovali, on však nikdy lásku k druhému neprojevil. Miloval totiž jen a jen sebe. Když ten mladík, který odmítal milovat a jen chtěl být milován, nakonec našel někoho, koho měl opravdu rád, uvědomil si, že již svoje city nedokáže nijak vyjádřit.

Mýtos: Díky tvému krásnému srdci se rozvíjejí krásné květy.

Kačka: To slečna Freya je krásná. Kéž bych byla stejně krásná jako ona. Je to možné?
Křepelka: Není, pelka.
Kačka: Co? Vážně?
Křepelka: Vážně, pelka.
Kačka: Vůbec?
Křepelka: Vůbec, pelka.
Kačka: Počkat, kdo jsi?!

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka, která nadevše milovala květiny. Každý den se modlila, aby krásné květiny zaplnily celé město. Aby toho dosáhla, vytrhala ve městě všechno ošklivé býlí. Dívčiny modlitby byly nakonec vyslyšeny a město pokryly květiny. Říká se však, že to město plné květů všech barev vypadalo jako království šedi.

Lilie: Předtím jsem šla náhodou za Piqué a náhodou jsem viděla, že se sešla s principálem Mýtem! A když jsem je potom náhodou sledovala, zašli na místo, kde byli úplně sami. No? Nechceš se tam náhodou podívat?

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten se zamiloval do loutky. Loutka mužovu lásku patrně vnímala, neboť jednoho dne přišla k životu a začala tančit. Muž byl štěstím bez sebe. Domníval se, že loutka jeho lásku nikdy nezradí a on se bude těšit z té nejryzejší lásky světa. Loutka, které byl dán život, však jeho lásku odmítla a zamilovala se do jiného.

Drosselmeyer: Jaké to poklidné dny. Jaké to pokojné dny. Věčně však trvat nebudou. Právě to je na příbězích skvělé.

Mýtos: Musíš být k dívkám milejší, Fakíre.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Princ a havran, o nichž psal, unikli z jeho příběhu a dali se do boje. Jejich střet skončil, když si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly havrana uvěznil. Onen princ bez srdce potkal jednoho dne ve městě kachnu. Díky své lásce k princi se kachna proměnila v princeznu a shromáždila ztracené střípky princova srdce. Jeden za druhým se princi vrátily jeho pocity, až nakonec získal zpět i schopnost milovat. A žili šťastně až do smrti. Anebo nežili? Princezně je přeci předurčeno, že ve chvíli, kdy se princi vyzná ze své lásky, změní se v záblesk světla a zmizí.

Vypravěčka: Byl jednou jeden princ, jenž se zamiloval do krásné bílé labutě. Padl však do hanebné léčky, kterou nastražila černá labuť, a nakonec svou milovanou bílou labuť zradil. Bezděčně svou lásku slíbil černé labuti. Přesto vše však bílá labuť nemyslí na sebe, ale snaží se pomoci milovanému princi. Nyní nadešel okamžik, který hloubku jejich lásky důkladně prověří.

Fakir: Netopí se, že ne? Může se kachna utopit? Jak ji znám, ona určitě může.

Princezna Krähe: Jeden princ nepotřebuje dvě princezny.

Vypravěčka: Byl jednou jeden pohledný otrok. Nesvazovaly jej těžké řetězy, nýbrž princeznina láska. Dnem i nocí šeptala princezna otroku slůvka lásky. ...a on jí odpovídal obdobně. Spoutané tělo. Spoutané emoce. Kdo byl skutečně omezen v pohybu? Otrok, či princezna?

Drosselmeyer: Pokud jsi rytíř, musíš ovládnout svůj strach a pak zlo porazit. Pokud jsi ta zlá, musíš princeznu bez milosti zabít. Pokud jsi princezna, musíš prince zachránit silou své lásky. Pokud jsi princ, musíš použít moudrost a odvahu... Aj, ty nemůžeš.

Kačka: Fakír vždycky sám přemýšlí, sám se rozhoduje, sám bojuje. Sám... Sám pláče.