Citáty se značkou překladu neoficiální (postavy), stránka 2

Mistr Kocour: Každý někdy nabude dojmu, že se mu nikdy nepodaří dosáhnout jeho snu. Avšak usmyslet si, že s tím nelze nic udělat, to je pouze způsob, jak se ukonejšit při ztrátě motivace.

Mýtos: Když jsem sám, je tak temno a chladno.

Mýtos: I když to bolí, když na tebe myslím, cítím, že se v mém srdci probouzí malé světýlko. Pokud se ztratíš, cítím, že to světýlko vyhasne a zmizí. Z toho mám strach.

Mýtos: Až mi vyřízneš srdce, polib ho a obarvi své rty do ruda mou krví!

Mýtos: Chtěl bych se setkat s Tutu. Když na Tutu myslím, naplňuje mě touha setkat se s ní. Chtěl bych s ní být pořád.

Mýtos: Musíš být k dívkám milejší, Fakíre.

Mýtos: Díky tvému krásnému srdci se rozvíjejí krásné květy.

Mýtos: Je to zvláštní, viď? Miluji všechny na světě a chci je chránit. A přesto taky chci, aby všechna láska světa patřila mně. Co z toho jsem skutečně já? Chci lásku. Ale je v pořádku jenom být milován? Já nevím. Moje hrdost pořád bloudí v temnotě.

Paulamoni: Ze sna se člověk vždycky nakonec probudí. Musí se z něj probudit.

Paulo: Některé sny se nesplní. Ale nikde není psáno, že můžeš mít jen jeden sen.

Paulo: Mým snem je okouzlit tvým tancem lidi na celém světě. Proto se snažím navrhovat program šitý tobě na míru. Co říkáš, Paulamoni? Nechceš snít můj sen se mnou?

Princezna Krähe: Jeden princ nepotřebuje dvě princezny.

Princezna Tutu: Omlouvám se. Nedokážu tě ochránit před utrpením. Protože jediné, co dokážu, je vrátit ti srdce.

Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.

Rút: Vždy jsem měla oči jen pro Mýta. Zda srdce má, nebo ne, nezmění nic na tom, že ho miluji. A budu ho milovat dál. Pořád jsem se ho nenamilovala dost.

Rút: Hlubiny zoufalství. Je tu takový klid. Nikdo mi tu nelže, nikoho nemusím nenávidět. Nic tu není. Ani láska. Stačí jen stále tančit, než zpráchnivím.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se věnoval psaní a vyprávění příběhů, smrti se však vzepřít nedokázal. Jeho poslední příběh vyprávěl o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Nyní však jejich boj bude trvat až na věky věků. „Už toho mám dost!“ zařval Havran. „Už toho mám dost!“ zvolal také udatný princ. Havran uprchl z příběhu a princ, v honbě za ním, učinil totéž. Poté si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly Havrana uvěznil. V tu chvíli se odkudsi ozvalo: „To je skvělé.“ To zamručel ten muž, jenž už měl být mrtvý.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž psal příběh o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Když muž zemřel, Havran i princ z příběhu unikli. Aby Havrana uvěznil, vyjmul si princ vlastní srdce. Použil zapovězenou sílu, jíž byl obdarován pouze on. Havran byl sice nadobro uvězněn, princovo srdce se však roztříštilo, a střípky se roznesly po celém městě. Od té doby se ve městě mísí pohádky se skutečností... a stal se z něj svět, kde neskutečné již není neskutečným.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh se zastavil a spolu se svým srdcem přišel princ také o vlídnost k lidem a o vzpomínky na svůj udatný boj. Střípky princova srdce, rozptýlené po celém městě, hledaly, kam by se mohly uchýlit, a útočiště nacházely v prázdných místech lidských srdcí. Příběhy mnohých z těch, jejichž srdcí se střípky zmocnily, se řádně zamotaly.

Vypravěčka: Byla jednou jedna nešťastná láska, jež neměla být nikdy opětována. Jen to však ke zrození příběhu nestačí. Muž, který měl tuto milostnou tragédii odvyprávět, již není na tomto světě. Láska je navěky zoufalá a příběh žije dále. Jelikož přišel o svého vypravěče, příběh bloudí a hledá své zakončení.

Vypravěčka: Byl jednou jeden šťastný princ. Onen šťastný princ neměl ani zdání o bolestné minulosti ani o bolestných věcech příštích. Jednoho dne ho zaplavilo uklidňující teplo. Z onoho tepla nevyzařoval jen klid, nýbrž také neštěstí, bolest a osamění.

Vypravěčka: Byl jednou jeden mladý muž, který chtěl probudit princeznu, již čarodějnice kletbou uvrhla do věčného spánku. Tu se však ozval šeptající hlas: „Probudit princeznu ze snění? Jaká krutá věc.“ Že by princezna netoužila po probouzejícím polibku a raději spala navěky?

Vypravěčka: Bylo jednou jedno dítě. Svět se tomu dítěti zdál být plný zázraků. Proč? Nač? Jak? Sotva se vyjasnila jedna záhada, objevily se dvě nové. Sotva se vyjasnily dvě záhady, objevily se čtyři nové. Sotva se vyjasnily čtyři záhady, objevilo se jich nepočítaně. Časem začaly všechny ty záhady ono dítě pohlcovat.

Vypravěčka: Kdysi žil jeden bojovník. Aby ochránil svého druha, vzal mu onen bojovník život. Kdysi byl jeden meč. Onen meč neustále bojoval za mír. Uvědomil si, že má–li mír ochránit, nemá jinou možnost než zabít toho, kdo jej třímá. A tak vzal svému majiteli život. Bojovník i meč soudili, že neměli ve svém konání na výběr, skutečně to však bylo správné? Dosud si nejsou jisti odpovědí, a tak bezcílně bloudí.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka, která velice milovala tanec. Ona dívka se dopustila omylu a nazula si pár rudých střevíců, které ji přimějí tančit až na věky věků. Dívka tančila dnem i nocí – Jejda. Toto je vlastně jiný příběh. Ačkoli... Možná tak docela jiný není.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka nosila roztrhané šaty a říkali jí Popelka. Díky kouzlu se však proměnila v krásnou princeznu, která tančila s princem. Úderem půlnoci ve spěchu ztratila skleněný střevíček a byla z ní opět jen Popelka. Princ procestoval hory, doly, než ji našel, a vzal si ji za ženu. Ale... skutečně princ miloval onu dívku?

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka s nespoutanými křídly. Muž, který ji miloval, si pomyslel: „Kdybych jí ta křídla svázal, už bychom se ani na okamžik nemuseli rozloučit.“ Avšak když dívčina křídla zavinul do kouzelného šátku, křídla téměř v mžiku odpadla a dívka zemřela. Onen muž netušil, že dívčina křídla byla pramenem jejího života.

Vypravěčka: Byl jednou jeden pohledný otrok. Nesvazovaly jej těžké řetězy, nýbrž princeznina láska. Dnem i nocí šeptala princezna otroku slůvka lásky. ...a on jí odpovídal obdobně. Spoutané tělo. Spoutané emoce. Kdo byl skutečně omezen v pohybu? Otrok, či princezna?

Vypravěčka: Byl jednou jeden princ, jenž se zamiloval do krásné bílé labutě. Padl však do hanebné léčky, kterou nastražila černá labuť, a nakonec svou milovanou bílou labuť zradil. Bezděčně svou lásku slíbil černé labuti. Přesto vše však bílá labuť nemyslí na sebe, ale snaží se pomoci milovanému princi. Nyní nadešel okamžik, který hloubku jejich lásky důkladně prověří.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Princ a havran, o nichž psal, unikli z jeho příběhu a dali se do boje. Jejich střet skončil, když si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly havrana uvěznil. Onen princ bez srdce potkal jednoho dne ve městě kachnu. Díky své lásce k princi se kachna proměnila v princeznu a shromáždila ztracené střípky princova srdce. Jeden za druhým se princi vrátily jeho pocity, až nakonec získal zpět i schopnost milovat. A žili šťastně až do smrti. Anebo nežili? Princezně je přeci předurčeno, že ve chvíli, kdy se princi vyzná ze své lásky, změní se v záblesk světla a zmizí.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten se zamiloval do loutky. Loutka mužovu lásku patrně vnímala, neboť jednoho dne přišla k životu a začala tančit. Muž byl štěstím bez sebe. Domníval se, že loutka jeho lásku nikdy nezradí a on se bude těšit z té nejryzejší lásky světa. Loutka, které byl dán život, však jeho lásku odmítla a zamilovala se do jiného.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka, která nadevše milovala květiny. Každý den se modlila, aby krásné květiny zaplnily celé město. Aby toho dosáhla, vytrhala ve městě všechno ošklivé býlí. Dívčiny modlitby byly nakonec vyslyšeny a město pokryly květiny. Říká se však, že to město plné květů všech barev vypadalo jako království šedi.

Vypravěčka: Byl jednou jeden jinoch s krásnou tváří. Lidé onoho krásného mladého muže milovali, on však nikdy lásku k druhému neprojevil. Miloval totiž jen a jen sebe. Když ten mladík, který odmítal milovat a jen chtěl být milován, nakonec našel někoho, koho měl opravdu rád, uvědomil si, že již svoje city nedokáže nijak vyjádřit.

Vypravěčka: Byl jednou jeden rytíř. Onen rytíř za žádných okolností ve své službě nezaváhal. Nezaváhal, ani když měl připravit o život svou milou. Byl na to hrdý. Onen rytíř však nedokázal než vykonávat svou službu, dokonce i po smrti stále hledá nějakou, kterou by vykonal. Říká se, že ten rytíř, který se stal přízrakem, v ruce třímá zkrvavený meč, jímž proklál srdce své milé.

Vypravěčka: Byla jednou jedna zamilovaná dívka. „Chtěla bych svému milovanému říci, co k němu cítím, ale v tu chvíli by má láska mohla být ta tam.“ Každý den trpěla a takto se soužila. Nic nejedla, dokonce nemohla ani oka zamhouřit. Nakonec zemřela, aniž by kdy dokázala své city sdělit. Muž, kterého milovala, se však o dívce nikdy nedozvěděl... a sezdal se s jinou ženou, s níž žil šťastně až do smrti.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka se neměla vdát za svého milého, nýbrž za muže, kterého jí vybrali rodiče. Věděla, že ji její nastávající velmi miluje, ale nemá ji její milý rád ještě více? Dívka se nemohla rozhodnout. Jak mezi těmi dvěma váhala, nakonec si ani sama nebyla jista, koho z nich vlastně miluje.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Všechny příběhy, které upředl, se staly skutečností, a tak král, šlechta i zámožní občané za oním mužem přicházeli, aby jim nějaký příběh napsal. Když se však jejich přání splnila, zalekli se jeho moci a začali k němu chovat odpor. A proto když onen muž zemřel, lidé jásali, že strůjce jejich neštěstí je pryč. Nikdo neslyšel, jak se onen mrtvý muž posměšně chechtá.

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna, jež byla vychovávána s velkou péčí. Jednoho dne se princezna proplížila kolem stráží a poprvé v životě se vykradla ze zámku. Ať však běžela, jak daleko chtěla, vně zámku se rozléhal jen nekonečný les, temný jako noc. Než se princezna nadála, nemohla uniknout z lesa ani se vrátit do zámku. V onom království byl uvnitř zámku celý svět.

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna a ta byla držena v zajetí. Byla uvězněna v zámku krále démonů. Přišla o svobodu, a tak jí nezbylo než tančit jako loutka podle démonových not. Jednoho dne hrdina, jenž chtěl princeznu zachránit, vyzval krále démonů na souboj. Neměl však nejmenší šanci krále porazit. Hrdina netušil, že sám je loutkou, kterou stvořil král démonů.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh, který onen muž psal, vyprávěl o šťastném princi, jenž všechny miloval a všemi byl milován. Všichni lidé chtěli mít jeho lásku jen pro sebe, a zlý havran jedno po druhém jejich milující srdce uzobával. Čím více je princ miloval a čím více se je snažil zachránit, tím více si na lásce lidí havran pochutnával. Nakonec si havran pomyslel: „Rád bych okusil i princovo srdce, to nejlahodnější ze všech.“