Citáty se značkou překladu neoficiální (nejlepší), stránka 2

Kačka: Neflákám se, jen si dávám pauzu; to můžu.

Kačka: Páni, to je nádhera!
Lilie: Úplný opak Kačky.
Piqué: Ono se jí to dotklo.
Lilie: Ale ne, vážně se jí to dotklo? Rozkošné!

Mýtos: I když to bolí, když na tebe myslím, cítím, že se v mém srdci probouzí malé světýlko. Pokud se ztratíš, cítím, že to světýlko vyhasne a zmizí. Z toho mám strach.

Edel: Plamen může temnotu osvětlit. Avšak bez tmy jeho záři nespatříš.

Rút: Mýte, nechceš jí dělat partnera pro pas de deux?
Kačka: Co? Mýtos?
Fakir: Ne, Mýtos ne. Půjdu já.
Kačka: Proč se do toho motáš?

Paulo: Mým snem je okouzlit tvým tancem lidi na celém světě. Proto se snažím navrhovat program šitý tobě na míru. Co říkáš, Paulamoni? Nechceš snít můj sen se mnou?

Paulamoni: Ze sna se člověk vždycky nakonec probudí. Musí se z něj probudit.

Fakir: Já... Takovému potupnému osudu se nepoddám! Změním ho.

Fakir: Mýtos se mění. V Mýta, jakého neznám.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se pokoušel spřádat příběhy i po smrti, příběh se však ne a ne rozeběhnout. Muži došla trpělivost a povolal do příběhu kachnu. Kačenka se snažila pomoci princi, až svou roli překonala a zamilovala se do prince. Jakožto pouhé kachně jí však bylo souzeno, že jednoho dne zmizí v záblesku světla. Ano, to byl dojemný konec, pro který se příběh rozhodl.

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna a ta byla držena v zajetí. Byla uvězněna v zámku krále démonů. Přišla o svobodu, a tak jí nezbylo než tančit jako loutka podle démonových not. Jednoho dne hrdina, jenž chtěl princeznu zachránit, vyzval krále démonů na souboj. Neměl však nejmenší šanci krále porazit. Hrdina netušil, že sám je loutkou, kterou stvořil král démonů.

Vypravěčka: Byl jednou jeden princ, jenž se zamiloval do krásné bílé labutě. Padl však do hanebné léčky, kterou nastražila černá labuť, a nakonec svou milovanou bílou labuť zradil. Bezděčně svou lásku slíbil černé labuti. Přesto vše však bílá labuť nemyslí na sebe, ale snaží se pomoci milovanému princi. Nyní nadešel okamžik, který hloubku jejich lásky důkladně prověří.

Hermie: Jen se na ni podíváš, zahřeje tě u srdce, viď? Mám z ní pocit, jako by byla plná lásky. Když ji tvořil, určitě na někoho myslel.
Kačka: Možná na vás!

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Všechny příběhy, které upředl, se staly skutečností, a tak král, šlechta i zámožní občané za oním mužem přicházeli, aby jim nějaký příběh napsal. Když se však jejich přání splnila, zalekli se jeho moci a začali k němu chovat odpor. A proto když onen muž zemřel, lidé jásali, že strůjce jejich neštěstí je pryč. Nikdo neslyšel, jak se onen mrtvý muž posměšně chechtá.

Mistr Kocour: Každý někdy nabude dojmu, že se mu nikdy nepodaří dosáhnout jeho snu. Avšak usmyslet si, že s tím nelze nic udělat, to je pouze způsob, jak se ukonejšit při ztrátě motivace.

Mýtos: Je to zvláštní, viď? Miluji všechny na světě a chci je chránit. A přesto taky chci, aby všechna láska světa patřila mně. Co z toho jsem skutečně já? Chci lásku. Ale je v pořádku jenom být milován? Já nevím. Moje hrdost pořád bloudí v temnotě.

Antikvář: Některé věci je dobré znát, některé ne.

Kačka: Fakír je silný. I když nedrží meč, je Mýtovým rytířem.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž měl moc přetvářet příběhy ve skutečnost, a tak mu lidé, kteří se obávali, že vyvolá tragické události, uťali ruce. Po mužově smrti si lidé zhluboka oddechli. Muž však po utětí rukou napsal vlastní krví ještě jeden příběh. Vyprávěl o něm samém, kterak pokračuje ve spřádání příběhů i po smrti.

Mistr Kocour: Mí studenti se budou brát dříve než já! Nic nemůže učitele potěšit více!

Drosselmeyer: Snažíš se psát zodpovědně, viď? Právě proto ti to nejde. Příběhy je třeba psát volně, bezohledně, měl by ses jen poddat svým pocitům.

Kačka: Myslela jsem si, že se snažím kvůli Mýtovi. Dělala jsem to kvůli sobě?

Vypravěčka: Byl jednou jeden pohledný otrok. Nesvazovaly jej těžké řetězy, nýbrž princeznina láska. Dnem i nocí šeptala princezna otroku slůvka lásky. ...a on jí odpovídal obdobně. Spoutané tělo. Spoutané emoce. Kdo byl skutečně omezen v pohybu? Otrok, či princezna?

Mistr Kocour: Poslední dobou jste ještě méně soustředěná než dříve. Téměř se zdá, jako by vás opustilo nadšení. Usmyslela jste si snad, že nic nedokážete, a tak se ani nesnažíte zlepšit se?

Fakir: Ty jsi ve skutečnosti kachna. Já jsem se ve skutečnosti... Já jsem se ve skutečnosti pořád za někým schovával. Nikoho jsem ochránit nedokázal.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten se zamiloval do loutky. Loutka mužovu lásku patrně vnímala, neboť jednoho dne přišla k životu a začala tančit. Muž byl štěstím bez sebe. Domníval se, že loutka jeho lásku nikdy nezradí a on se bude těšit z té nejryzejší lásky světa. Loutka, které byl dán život, však jeho lásku odmítla a zamilovala se do jiného.

Drosselmeyer: Nyní se princi vrátily všechny střípky jeho srdce!
Kačka: Co? Vážně?! Takže teď...
Drosselmeyer: Ano, právě teď určitě trpí.

Vypravěčka: Byl jednou jeden jinoch s krásnou tváří. Lidé onoho krásného mladého muže milovali, on však nikdy lásku k druhému neprojevil. Miloval totiž jen a jen sebe. Když ten mladík, který odmítal milovat a jen chtěl být milován, nakonec našel někoho, koho měl opravdu rád, uvědomil si, že již svoje city nedokáže nijak vyjádřit.

Vypravěčka: Byl jednou jeden rytíř. Onen rytíř za žádných okolností ve své službě nezaváhal. Nezaváhal, ani když měl připravit o život svou milou. Byl na to hrdý. Onen rytíř však nedokázal než vykonávat svou službu, dokonce i po smrti stále hledá nějakou, kterou by vykonal. Říká se, že ten rytíř, který se stal přízrakem, v ruce třímá zkrvavený meč, jímž proklál srdce své milé.

Havran: Od nemluvněte jsem tě vychoval a dával ti pít svou vznešenou krev, ale ty jsi přece jen hloupá lidská holka.

Femio: Žádné slovo mě nevystihuje méně než „strach“. Ne, kdybych musel jmenovat jedinou věc, ze které mám strach, nejspíš by to byla má krása.

Anya Forger: Táta je největši lhář na světě. Ale... je to hustý lhář.

Kačka: To slečna Freya je krásná. Kéž bych byla stejně krásná jako ona. Je to možné?
Křepelka: Není, pelka.
Kačka: Co? Vážně?
Křepelka: Vážně, pelka.
Kačka: Vůbec?
Křepelka: Vůbec, pelka.
Kačka: Počkat, kdo jsi?!

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Princ a havran, o nichž psal, unikli z jeho příběhu a dali se do boje. Jejich střet skončil, když si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly havrana uvěznil. Onen princ bez srdce potkal jednoho dne ve městě kachnu. Díky své lásce k princi se kachna proměnila v princeznu a shromáždila ztracené střípky princova srdce. Jeden za druhým se princi vrátily jeho pocity, až nakonec získal zpět i schopnost milovat. A žili šťastně až do smrti. Anebo nežili? Princezně je přeci předurčeno, že ve chvíli, kdy se princi vyzná ze své lásky, změní se v záblesk světla a zmizí.

Lilie: Předtím jsem šla náhodou za Piqué a náhodou jsem viděla, že se sešla s principálem Mýtem! A když jsem je potom náhodou sledovala, zašli na místo, kde byli úplně sami. No? Nechceš se tam náhodou podívat?

Vypravěčka: Byla jednou jedna zamilovaná dívka. „Chtěla bych svému milovanému říci, co k němu cítím, ale v tu chvíli by má láska mohla být ta tam.“ Každý den trpěla a takto se soužila. Nic nejedla, dokonce nemohla ani oka zamhouřit. Nakonec zemřela, aniž by kdy dokázala své city sdělit. Muž, kterého milovala, se však o dívce nikdy nedozvěděl... a sezdal se s jinou ženou, s níž žil šťastně až do smrti.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka s nespoutanými křídly. Muž, který ji miloval, si pomyslel: „Kdybych jí ta křídla svázal, už bychom se ani na okamžik nemuseli rozloučit.“ Avšak když dívčina křídla zavinul do kouzelného šátku, křídla téměř v mžiku odpadla a dívka zemřela. Onen muž netušil, že dívčina křídla byla pramenem jejího života.

Kačka: Už se ti to zahojilo?
Fakir: Konečně to začalo být lepší, ale jak jsem tě uviděl, zase mě to rozbolelo.

Hermie: Láska je krásná, ale lidé kvůli ní také trpí a jsou smutní, viď? Těžko se říká, že někoho miluješ. Všichni v sobě své pocity dusí.

Anya: Lidé odtud vypadají jako odpad.
Loid: Kde ses to naučila?