Citáty se značkou překladu neoficiální (nejlepší)

Edel: Nechť se těm, kdož svůj osud přijmou, dostane štěstí. Nechť se těm, kdož svému osudu čelí, dostane slávy.

Kačka: Páni, takové krásné oči. Mám pocit, že se v nich utopím. Ale... vypadají tak smutně.

Mýtos: Až mi vyřízneš srdce, polib ho a obarvi své rty do ruda mou krví!

Kačka: Mýtos ani neví, jaké to je být zamilován. I když ho Rutka miluje. Není to smutné?
Edel: Smutné?
Kačka: Je, viďte?
Edel: Smutné kvůli Mýtovi? Rút? Nebo kvůli tobě?

Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.

Edel: Pravda je malá stydlivá věcička. Přibliž se a skryje se celičká. Pravda je malá osamělá věc. Můžeš jí utíkat, chytí tě přec.

Malen: Ty jsi z baletní školy?
Kačka: Víš, kreslení mi vůbec, ale vůbec nejde.
Malen: Proto se přece učíš balet.
Kačka: Jenže ani balet mi nejde.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž psal příběh o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Když muž zemřel, Havran i princ z příběhu unikli. Aby Havrana uvěznil, vyjmul si princ vlastní srdce. Použil zapovězenou sílu, jíž byl obdarován pouze on. Havran byl sice nadobro uvězněn, princovo srdce se však roztříštilo, a střípky se roznesly po celém městě. Od té doby se ve městě mísí pohádky se skutečností... a stal se z něj svět, kde neskutečné již není neskutečným.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh se zastavil a spolu se svým srdcem přišel princ také o vlídnost k lidem a o vzpomínky na svůj udatný boj. Střípky princova srdce, rozptýlené po celém městě, hledaly, kam by se mohly uchýlit, a útočiště nacházely v prázdných místech lidských srdcí. Příběhy mnohých z těch, jejichž srdcí se střípky zmocnily, se řádně zamotaly.

Edel: Kdo je šťastnější? Člověk, který stále sní, nebo člověk, který se ze sna probudil?

Kačka: Neflákám se, jen si dávám pauzu; to můžu.

Kačka: Omlouvám se. Nedokážu tě ochránit před utrpením. Protože jediné, co dokážu, je vrátit ti srdce.

Drosselmeyer: Nesmíte zapomínat na to, že Kačka je kačka.

Fakir: Já... Takovému potupnému osudu se nepoddám! Změním ho.

Mistr Kocour: Dobrá, dobrá, tiše. Pokud se neztišíte, budete si mě muset vzít.

Kačka: Kdybych mohla být holka a mohla stát principálu Mýtovi po boku, pak jednou... Jednou by se mi možná podařilo vrátit mu do tváře úsměv.

Kačka: V tancování totiž platí, že čím víc člověk cvičí, tím je to zábavnější!

Lilie: Kdybys věčně něco nekazila, nebyla bys to ty, tak se tím netrap.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se věnoval psaní a vyprávění příběhů, smrti se však vzepřít nedokázal. Jeho poslední příběh vyprávěl o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Nyní však jejich boj bude trvat až na věky věků. „Už toho mám dost!“ zařval Havran. „Už toho mám dost!“ zvolal také udatný princ. Havran uprchl z příběhu a princ, v honbě za ním, učinil totéž. Poté si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly Havrana uvěznil. V tu chvíli se odkudsi ozvalo: „To je skvělé.“ To zamručel ten muž, jenž už měl být mrtvý.

Vypravěčka: Byl jednou jeden šťastný princ. Onen šťastný princ neměl ani zdání o bolestné minulosti ani o bolestných věcech příštích. Jednoho dne ho zaplavilo uklidňující teplo. Z onoho tepla nevyzařoval jen klid, nýbrž také neštěstí, bolest a osamění.

Vypravěčka: Byl jednou jeden mladý muž, který chtěl probudit princeznu, již čarodějnice kletbou uvrhla do věčného spánku. Tu se však ozval šeptající hlas: „Probudit princeznu ze snění? Jaká krutá věc.“ Že by princezna netoužila po probouzejícím polibku a raději spala navěky?

Paulo: Mým snem je okouzlit tvým tancem lidi na celém světě. Proto se snažím navrhovat program šitý tobě na míru. Co říkáš, Paulamoni? Nechceš snít můj sen se mnou?

Kačka: Jsem kachna. Ve skutečnosti jsem jen pták. Jenže princ vidí princeznu Tutu v krásných šatech. To nejsem já.

Kačka: Celou dobu se procházíme a povídáme si, takže už jsme kamarádky.

Drosselmeyer: Ne v každém příběhu žijí šťastně až na věky.

Edel: Plamen může temnotu osvětlit. Avšak bez tmy jeho záři nespatříš.

Paulo: Některé sny se nesplní. Ale nikde není psáno, že můžeš mít jen jeden sen.

Kačka: Páni, to je nádhera!
Lilie: Úplný opak Kačky.
Piqué: Ono se jí to dotklo.
Lilie: Ale ne, vážně se jí to dotklo? Rozkošné!

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka se neměla vdát za svého milého, nýbrž za muže, kterého jí vybrali rodiče. Věděla, že ji její nastávající velmi miluje, ale nemá ji její milý rád ještě více? Dívka se nemohla rozhodnout. Jak mezi těmi dvěma váhala, nakonec si ani sama nebyla jista, koho z nich vlastně miluje.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Všechny příběhy, které upředl, se staly skutečností, a tak král, šlechta i zámožní občané za oním mužem přicházeli, aby jim nějaký příběh napsal. Když se však jejich přání splnila, zalekli se jeho moci a začali k němu chovat odpor. A proto když onen muž zemřel, lidé jásali, že strůjce jejich neštěstí je pryč. Nikdo neslyšel, jak se onen mrtvý muž posměšně chechtá.

Vypravěčka: Bylo jednou jedno dítě. Svět se tomu dítěti zdál být plný zázraků. Proč? Nač? Jak? Sotva se vyjasnila jedna záhada, objevily se dvě nové. Sotva se vyjasnily dvě záhady, objevily se čtyři nové. Sotva se vyjasnily čtyři záhady, objevilo se jich nepočítaně. Časem začaly všechny ty záhady ono dítě pohlcovat.

Drosselmeyer: Neexistuje přeci nic nudnějšího než dokonalá hrdinka.

Kačka: Když jsem princeznou Tutu, dokážu zatančit jakýkoli tanec. Ale jsem to vážně já? Nebo někdo jiný?

Loid Forger: Vytvořit svět kde děti nemusí plakat... Byl můj cely důvod, proč jsem se stal špiónem.

Vypravěčka: Byla jednou jedna nešťastná láska, jež neměla být nikdy opětována. Jen to však ke zrození příběhu nestačí. Muž, který měl tuto milostnou tragédii odvyprávět, již není na tomto světě. Láska je navěky zoufalá a příběh žije dále. Jelikož přišel o svého vypravěče, příběh bloudí a hledá své zakončení.

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna, jež byla vychovávána s velkou péčí. Jednoho dne se princezna proplížila kolem stráží a poprvé v životě se vykradla ze zámku. Ať však běžela, jak daleko chtěla, vně zámku se rozléhal jen nekonečný les, temný jako noc. Než se princezna nadála, nemohla uniknout z lesa ani se vrátit do zámku. V onom království byl uvnitř zámku celý svět.

Vypravěčka: Kdysi žil jeden bojovník. Aby ochránil svého druha, vzal mu onen bojovník život. Kdysi byl jeden meč. Onen meč neustále bojoval za mír. Uvědomil si, že má–li mír ochránit, nemá jinou možnost než zabít toho, kdo jej třímá. A tak vzal svému majiteli život. Bojovník i meč soudili, že neměli ve svém konání na výběr, skutečně to však bylo správné? Dosud si nejsou jisti odpovědí, a tak bezcílně bloudí.

Vypravěčka: Byl jednou jeden princ, jenž se zamiloval do krásné bílé labutě. Padl však do hanebné léčky, kterou nastražila černá labuť, a nakonec svou milovanou bílou labuť zradil. Bezděčně svou lásku slíbil černé labuti. Přesto vše však bílá labuť nemyslí na sebe, ale snaží se pomoci milovanému princi. Nyní nadešel okamžik, který hloubku jejich lásky důkladně prověří.

Rút: Vždy jsem měla oči jen pro Mýta. Zda srdce má, nebo ne, nezmění nic na tom, že ho miluji. A budu ho milovat dál. Pořád jsem se ho nenamilovala dost.

Edel: Bojíš se tmy? Vidím, že tě zahaluje temnota nejistoty. Ovšem pokud chceš pro někoho zazářit, nesmíš se tmy bát.