Citáty se značkou „láska“ (nejlepší)

Filtry
Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.
Kačka: Mýtos ani neví, jaké to je být zamilován. I když ho Rutka miluje. Není to smutné?
Edel: Smutné?
Kačka: Je, viďte?
Edel: Smutné kvůli Mýtovi? Rút? Nebo kvůli tobě?
Rút: Hlubiny zoufalství. Je tu takový klid. Nikdo mi tu nelže, nikoho nemusím nenávidět. Nic tu není. Ani láska. Stačí jen stále tančit, než zpráchnivím.
Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka se neměla vdát za svého milého, nýbrž za muže, kterého jí vybrali rodiče. Věděla, že ji její nastávající velmi miluje, ale nemá ji její milý rád ještě více? Dívka se nemohla rozhodnout. Jak mezi těmi dvěma váhala, nakonec si ani sama nebyla jista, koho z nich vlastně miluje.
Vypravěčka: Byla jednou jedna nešťastná láska, jež neměla být nikdy opětována. Jen to však ke zrození příběhu nestačí. Muž, který měl tuto milostnou tragédii odvyprávět, již není na tomto světě. Láska je navěky zoufalá a příběh žije dále. Jelikož přišel o svého vypravěče, příběh bloudí a hledá své zakončení.
Rút: Vždy jsem měla oči jen pro Mýta. Zda srdce má, nebo ne, nezmění nic na tom, že ho miluji. A budu ho milovat dál. Pořád jsem se ho nenamilovala dost.
Hermie: Jen se na ni podíváš, zahřeje tě u srdce, viď? Mám z ní pocit, jako by byla plná lásky. Když ji tvořil, určitě na někoho myslel.
Kačka: Možná na vás!
Vypravěčka: Byl jednou jeden princ, jenž se zamiloval do krásné bílé labutě. Padl však do hanebné léčky, kterou nastražila černá labuť, a nakonec svou milovanou bílou labuť zradil. Bezděčně svou lásku slíbil černé labuti. Přesto vše však bílá labuť nemyslí na sebe, ale snaží se pomoci milovanému princi. Nyní nadešel okamžik, který hloubku jejich lásky důkladně prověří.
Mýtos: Je to zvláštní, viď? Miluji všechny na světě a chci je chránit. A přesto taky chci, aby všechna láska světa patřila mně. Co z toho jsem skutečně já? Chci lásku. Ale je v pořádku jenom být milován? Já nevím. Moje hrdost pořád bloudí v temnotě.
Bowman: Nezáleží na tom, jak úžasný je lidský intelekt, tahle planeta ho snadno pohltí a spláchne. Lidská láska a nenávist nezůstanou. Ale život a činy přetrvají. Ty a já jsme jeho součástí. Proto můžeme stát na této zemi. Proto se můžeme dívat na tento výhled. Přesto se lidé budou hrabat v minulosti a toužit po znovuzískání někdejší slávy. Ani přeměnou starověkých relikvií v moc a zbraně se tento pohled před námi nezmění.
Vypravěčka: Byla jednou jedna zamilovaná dívka. „Chtěla bych svému milovanému říci, co k němu cítím, ale v tu chvíli by má láska mohla být ta tam.“ Každý den trpěla a takto se soužila. Nic nejedla, dokonce nemohla ani oka zamhouřit. Nakonec zemřela, aniž by kdy dokázala své city sdělit. Muž, kterého milovala, se však o dívce nikdy nedozvěděl... a sezdal se s jinou ženou, s níž žil šťastně až do smrti.
Vypravěčka: Byl jednou jeden pohledný otrok. Nesvazovaly jej těžké řetězy, nýbrž princeznina láska. Dnem i nocí šeptala princezna otroku slůvka lásky. ...a on jí odpovídal obdobně. Spoutané tělo. Spoutané emoce. Kdo byl skutečně omezen v pohybu? Otrok, či princezna?
Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Princ a havran, o nichž psal, unikli z jeho příběhu a dali se do boje. Jejich střet skončil, když si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly havrana uvěznil. Onen princ bez srdce potkal jednoho dne ve městě kachnu. Díky své lásce k princi se kachna proměnila v princeznu a shromáždila ztracené střípky princova srdce. Jeden za druhým se princi vrátily jeho pocity, až nakonec získal zpět i schopnost milovat. A žili šťastně až do smrti. Anebo nežili? Princezně je přeci předurčeno, že ve chvíli, kdy se princi vyzná ze své lásky, změní se v záblesk světla a zmizí.
Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten se zamiloval do loutky. Loutka mužovu lásku patrně vnímala, neboť jednoho dne přišla k životu a začala tančit. Muž byl štěstím bez sebe. Domníval se, že loutka jeho lásku nikdy nezradí a on se bude těšit z té nejryzejší lásky světa. Loutka, které byl dán život, však jeho lásku odmítla a zamilovala se do jiného.
Drosselmeyer: Pokud jsi rytíř, musíš ovládnout svůj strach a pak zlo porazit. Pokud jsi ta zlá, musíš princeznu bez milosti zabít. Pokud jsi princezna, musíš prince zachránit silou své lásky. Pokud jsi princ, musíš použít moudrost a odvahu... Aj, ty nemůžeš.
Hermie: Láska je krásná, ale lidé kvůli ní také trpí a jsou smutní, viď? Těžko se říká, že někoho miluješ. Všichni v sobě své pocity dusí.
Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka nosila roztrhané šaty a říkali jí Popelka. Díky kouzlu se však proměnila v krásnou princeznu, která tančila s princem. Úderem půlnoci ve spěchu ztratila skleněný střevíček a byla z ní opět jen Popelka. Princ procestoval hory, doly, než ji našel, a vzal si ji za ženu. Ale... skutečně princ miloval onu dívku?
Vypravěčka: Byl jednou jeden jinoch s krásnou tváří. Lidé onoho krásného mladého muže milovali, on však nikdy lásku k druhému neprojevil. Miloval totiž jen a jen sebe. Když ten mladík, který odmítal milovat a jen chtěl být milován, nakonec našel někoho, koho měl opravdu rád, uvědomil si, že již svoje city nedokáže nijak vyjádřit.
Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka s nespoutanými křídly. Muž, který ji miloval, si pomyslel: „Kdybych jí ta křídla svázal, už bychom se ani na okamžik nemuseli rozloučit.“ Avšak když dívčina křídla zavinul do kouzelného šátku, křídla téměř v mžiku odpadla a dívka zemřela. Onen muž netušil, že dívčina křídla byla pramenem jejího života.
Edel: Tento drahokam se jmenuje Láska. Pokud se vám tolik líbí, můžete si jej nechat. [...] Vězte však, že drahokam je to silný, leč snadno puká, je krásný, leč snadno se zakalí a boj o něj může přivodit smrt.

Nalezeny citátů: 20