Citáty (nejpopulárnější)

Edel: Nechť se těm, kdož svůj osud přijmou, dostane štěstí. Nechť se těm, kdož svému osudu čelí, dostane slávy.

Kačka: Neuvěřím, že nic nedokážu, dokud se nepokusím. Svůj příběh si stvořím sama!

Konoha B. Nanase: Pokud dítěti ukazujete pouze filtrované věci podle vašich předsudků, vyroste z něj dobrý člověk? Pokud mu ukážete syrový svět, vyroste z něj špatný člověk?

Rút: Hlubiny zoufalství. Je tu takový klid. Nikdo mi tu nelže, nikoho nemusím nenávidět. Nic tu není. Ani láska. Stačí jen stále tančit, než zpráchnivím.

Mina Misasa: Pokud zemřeme, zajímá mě, jestli budu mít přes 100 milionů sledujících. Skutečně se proměníme v prach a zemřeme? Pokud to chcete zjistit, dejte mi odběr.

Bright: Umělá inteligence, která přestane myslet, ztratí důvod své existence.

Taijó: Teď můžeme jenom sedět a čekat.
Tója: Ne, unikneme. Musíme být v pohybu.
Taijó: My Japonci nejsme v takových situacích příliš zběsilí nebo zbrklí.
Tója: Ve filmech o zombících je to naopak. Ti, kteří jen sedí, nakonec umřou.

Vypravěčka: Byl jednou jeden šťastný princ. Onen šťastný princ neměl ani zdání o bolestné minulosti ani o bolestných věcech příštích. Jednoho dne ho zaplavilo uklidňující teplo. Z onoho tepla nevyzařoval jen klid, nýbrž také neštěstí, bolest a osamění.

Jósuke Šibazaki: Muž, který si zvolí konzoli SEGA, nemůže žít takový obyčejný život.

Džin: Buď opatrná Siao-jü. Williamsová je zabiják.
Siao-jü: Nevypadá moc nebezpečně.
Džin: Je doslova nájemný zabiják. Tím se živí.
Siao-jü: Bude pro ni velkým zklamáním, když ji porazí středoškolačka, co?

Kačka: Páni, takové krásné oči. Mám pocit, že se v nich utopím. Ale... vypadají tak smutně.

Kačka: V tancování totiž platí, že čím víc člověk cvičí, tím je to zábavnější!

Drosselmeyer: Neexistuje přeci nic nudnějšího než dokonalá hrdinka.

Princezna Tutu: Omlouvám se. Nedokážu tě ochránit před utrpením. Protože jediné, co dokážu, je vrátit ti srdce.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž psal příběh o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Když muž zemřel, Havran i princ z příběhu unikli. Aby Havrana uvěznil, vyjmul si princ vlastní srdce. Použil zapovězenou sílu, jíž byl obdarován pouze on. Havran byl sice nadobro uvězněn, princovo srdce se však roztříštilo, a střípky se roznesly po celém městě. Od té doby se ve městě mísí pohádky se skutečností... a stal se z něj svět, kde neskutečné již není neskutečným.

Vypravěčka: Bylo jednou jedno dítě. Svět se tomu dítěti zdál být plný zázraků. Proč? Nač? Jak? Sotva se vyjasnila jedna záhada, objevily se dvě nové. Sotva se vyjasnily dvě záhady, objevily se čtyři nové. Sotva se vyjasnily čtyři záhady, objevilo se jich nepočítaně. Časem začaly všechny ty záhady ono dítě pohlcovat.

Kačka: Kdybych mohla být holka a mohla stát principálu Mýtovi po boku, pak jednou... Jednou by se mi možná podařilo vrátit mu do tváře úsměv.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh, který onen muž psal, vyprávěl o šťastném princi, jenž všechny miloval a všemi byl milován. Všichni lidé chtěli mít jeho lásku jen pro sebe, a zlý havran jedno po druhém jejich milující srdce uzobával. Čím více je princ miloval a čím více se je snažil zachránit, tím více si na lásce lidí havran pochutnával. Nakonec si havran pomyslel: „Rád bych okusil i princovo srdce, to nejlahodnější ze všech.“

Vypravěčka: Kdysi žil jeden bojovník. Aby ochránil svého druha, vzal mu onen bojovník život. Kdysi byl jeden meč. Onen meč neustále bojoval za mír. Uvědomil si, že má–li mír ochránit, nemá jinou možnost než zabít toho, kdo jej třímá. A tak vzal svému majiteli život. Bojovník i meč soudili, že neměli ve svém konání na výběr, skutečně to však bylo správné? Dosud si nejsou jisti odpovědí, a tak bezcílně bloudí.

Mistr Kocour: Dobrá, dobrá, tiše. Pokud se neztišíte, budete si mě muset vzít.

Mýtos: Když jsem sám, je tak temno a chladno.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh se zastavil a spolu se svým srdcem přišel princ také o vlídnost k lidem a o vzpomínky na svůj udatný boj. Střípky princova srdce, rozptýlené po celém městě, hledaly, kam by se mohly uchýlit, a útočiště nacházely v prázdných místech lidských srdcí. Příběhy mnohých z těch, jejichž srdcí se střípky zmocnily, se řádně zamotaly.

Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se věnoval psaní a vyprávění příběhů, smrti se však vzepřít nedokázal. Jeho poslední příběh vyprávěl o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Nyní však jejich boj bude trvat až na věky věků. „Už toho mám dost!“ zařval Havran. „Už toho mám dost!“ zvolal také udatný princ. Havran uprchl z příběhu a princ, v honbě za ním, učinil totéž. Poté si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly Havrana uvěznil. V tu chvíli se odkudsi ozvalo: „To je skvělé.“ To zamručel ten muž, jenž už měl být mrtvý.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka se neměla vdát za svého milého, nýbrž za muže, kterého jí vybrali rodiče. Věděla, že ji její nastávající velmi miluje, ale nemá ji její milý rád ještě více? Dívka se nemohla rozhodnout. Jak mezi těmi dvěma váhala, nakonec si ani sama nebyla jista, koho z nich vlastně miluje.

Kačka: Jsem kachna. Ve skutečnosti jsem jen pták. Jenže princ vidí princeznu Tutu v krásných šatech. To nejsem já.

Drosselmeyer: Nesmíte zapomínat na to, že Kačka je kačka.

Rút: Vždy jsem měla oči jen pro Mýta. Zda srdce má, nebo ne, nezmění nic na tom, že ho miluji. A budu ho milovat dál. Pořád jsem se ho nenamilovala dost.

Manta Ojamada: Ať je šaman nebo ne, je dost namyšlenej. Vůbec se neučí, poslouchá si, co chce, pozoruje hvězdy, čumí na řeky... Taky bych to chtěl dělat.

Drosselmeyer: Ne v každém příběhu žijí šťastně až na věky.

Vypravěčka: Byl jednou jeden mladý muž, který chtěl probudit princeznu, již čarodějnice kletbou uvrhla do věčného spánku. Tu se však ozval šeptající hlas: „Probudit princeznu ze snění? Jaká krutá věc.“ Že by princezna netoužila po probouzejícím polibku a raději spala navěky?

Mýtos: Až mi vyřízneš srdce, polib ho a obarvi své rty do ruda mou krví!

Kačka: Celou dobu se procházíme a povídáme si, takže už jsme kamarádky.

Motoko Kusanagi: Ať je to šlechetná nabídka nebo ne, musíme se rozhodnout každý za sebe. Pak musíme najít nejlepší výsledek pro ostatní.

Kačka: Některé věci se jen tak přes noc nezmění.

Edel: Pravda je malá stydlivá věcička. Přibliž se a skryje se celičká. Pravda je malá osamělá věc. Můžeš jí utíkat, chytí tě přec.

Vypravěčka: Byla jednou jedna princezna, jež byla vychovávána s velkou péčí. Jednoho dne se princezna proplížila kolem stráží a poprvé v životě se vykradla ze zámku. Ať však běžela, jak daleko chtěla, vně zámku se rozléhal jen nekonečný les, temný jako noc. Než se princezna nadála, nemohla uniknout z lesa ani se vrátit do zámku. V onom království byl uvnitř zámku celý svět.

Mýtos: Chtěl bych se setkat s Tutu. Když na Tutu myslím, naplňuje mě touha setkat se s ní. Chtěl bych s ní být pořád.

Paulo: Některé sny se nesplní. Ale nikde není psáno, že můžeš mít jen jeden sen.

Lilie: Kdybys věčně něco nekazila, nebyla bys to ty, tak se tím netrap.