Citáty (nejlepší)

Karre: Nežij pro někogo jiného! Dokud žiješ, jsi volná! A můžeš si vybrat vlastní osurd!

Spike Spiegel: Co se má stát, stane se.

Edel: Nechť se těm, kdož svůj osud přijmou, dostane štěstí. Nechť se těm, kdož svému osudu čelí, dostane slávy.

Kačka: Páni, takové krásné oči. Mám pocit, že se v nich utopím. Ale... vypadají tak smutně.

Kačka: Mýtos ani neví, jaké to je být zamilován. I když ho Rutka miluje. Není to smutné?
Edel: Smutné?
Kačka: Je, viďte?
Edel: Smutné kvůli Mýtovi? Rút? Nebo kvůli tobě?

Edel: Pravda je malá stydlivá věcička. Přibliž se a skryje se celičká. Pravda je malá osamělá věc. Můžeš jí utíkat, chytí tě přec.

Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.

Malen: Ty jsi z baletní školy?
Kačka: Víš, kreslení mi vůbec, ale vůbec nejde.
Malen: Proto se přece učíš balet.
Kačka: Jenže ani balet mi nejde.

Mýtos: Až mi vyřízneš srdce, polib ho a obarvi své rty do ruda mou krví!

Drosselmeyer: Nesmíte zapomínat na to, že Kačka je kačka.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž psal příběh o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Když muž zemřel, Havran i princ z příběhu unikli. Aby Havrana uvěznil, vyjmul si princ vlastní srdce. Použil zapovězenou sílu, jíž byl obdarován pouze on. Havran byl sice nadobro uvězněn, princovo srdce se však roztříštilo, a střípky se roznesly po celém městě. Od té doby se ve městě mísí pohádky se skutečností... a stal se z něj svět, kde neskutečné již není neskutečným.

Edel: Kdo je šťastnější? Člověk, který stále sní, nebo člověk, který se ze sna probudil?

Kačka: Neflákám se, jen si dávám pauzu; to můžu.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh se zastavil a spolu se svým srdcem přišel princ také o vlídnost k lidem a o vzpomínky na svůj udatný boj. Střípky princova srdce, rozptýlené po celém městě, hledaly, kam by se mohly uchýlit, a útočiště nacházely v prázdných místech lidských srdcí. Příběhy mnohých z těch, jejichž srdcí se střípky zmocnily, se řádně zamotaly.

Vypravěčka: Byl jednou jeden mladý muž, který chtěl probudit princeznu, již čarodějnice kletbou uvrhla do věčného spánku. Tu se však ozval šeptající hlas: „Probudit princeznu ze snění? Jaká krutá věc.“ Že by princezna netoužila po probouzejícím polibku a raději spala navěky?

Lilie: Kdybys věčně něco nekazila, nebyla bys to ty, tak se tím netrap.

Fakir: Já... Takovému potupnému osudu se nepoddám! Změním ho.

Kačka: Omlouvám se. Nedokážu tě ochránit před utrpením. Protože jediné, co dokážu, je vrátit ti srdce.

Vypravěčka: Byl jednou jeden šťastný princ. Onen šťastný princ neměl ani zdání o bolestné minulosti ani o bolestných věcech příštích. Jednoho dne ho zaplavilo uklidňující teplo. Z onoho tepla nevyzařoval jen klid, nýbrž také neštěstí, bolest a osamění.

Edel: Plamen může temnotu osvětlit. Avšak bez tmy jeho záři nespatříš.

Paulo: Mým snem je okouzlit tvým tancem lidi na celém světě. Proto se snažím navrhovat program šitý tobě na míru. Co říkáš, Paulamoni? Nechceš snít můj sen se mnou?

Kačka: Jsem kachna. Ve skutečnosti jsem jen pták. Jenže princ vidí princeznu Tutu v krásných šatech. To nejsem já.

Kačka: Kdybych mohla být holka a mohla stát principálu Mýtovi po boku, pak jednou... Jednou by se mi možná podařilo vrátit mu do tváře úsměv.

Kačka: V tancování totiž platí, že čím víc člověk cvičí, tím je to zábavnější!

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se věnoval psaní a vyprávění příběhů, smrti se však vzepřít nedokázal. Jeho poslední příběh vyprávěl o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Nyní však jejich boj bude trvat až na věky věků. „Už toho mám dost!“ zařval Havran. „Už toho mám dost!“ zvolal také udatný princ. Havran uprchl z příběhu a princ, v honbě za ním, učinil totéž. Poté si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly Havrana uvěznil. V tu chvíli se odkudsi ozvalo: „To je skvělé.“ To zamručel ten muž, jenž už měl být mrtvý.

Drosselmeyer: Ne v každém příběhu žijí šťastně až na věky.

Paulo: Některé sny se nesplní. Ale nikde není psáno, že můžeš mít jen jeden sen.

Lucy: V našem světě se neproslavíš tím, jak žiješ... ale jak umřeš.

Kačka: Páni, to je nádhera!
Lilie: Úplný opak Kačky.
Piqué: Ono se jí to dotklo.
Lilie: Ale ne, vážně se jí to dotklo? Rozkošné!

Mistr Kocour: Dobrá, dobrá, tiše. Pokud se neztišíte, budete si mě muset vzít.

Loid Forger: Vytvořit svět kde děti nemusí plakat... Byl můj cely důvod, proč jsem se stal špiónem.

David Martinez: Implantáty s mým tělem přirozeně splývají. Naopak se s nima cítím mnohem líp.

Anya: Lidé odtud vypadají jako odpad.
Loid: Kde ses to naučila?

Kiwi: Dneska jsem podělala, na co jsem sáhla. Byl to fakt den blbec.

Vypravěč: Júsuke Urameši, 14 let. Má to být hlavní postava tohoto příběhu. Vypadá to ovšem, že náhle zemřel.

Maine: Pistole je pro kyberpunkery spíš takovej talisman pro štěstí. Měl bys ji mít po ruce stejně jako kondomy.

Drosselmeyer: Neexistuje přeci nic nudnějšího než dokonalá hrdinka.

Kačka: Celou dobu se procházíme a povídáme si, takže už jsme kamarádky.

Vypravěčka: Bylo jednou jedno dítě. Svět se tomu dítěti zdál být plný zázraků. Proč? Nač? Jak? Sotva se vyjasnila jedna záhada, objevily se dvě nové. Sotva se vyjasnily dvě záhady, objevily se čtyři nové. Sotva se vyjasnily čtyři záhady, objevilo se jich nepočítaně. Časem začaly všechny ty záhady ono dítě pohlcovat.

Júsuke Urameši: Tak Enma, jo? Toho ve rvačce asi neporazím. Ne, počkat... než se mnou mrskne, můžu mu dát nečekanou čelovku. Pak se dostanu za něj a oslepím ho. Pak mu už jen stačí rozmáčknout kulky a vítězství je moje!