Citáty (chronologicky)

Vypravěč: Júsuke Urameši, 14 let. Má to být hlavní postava tohoto příběhu. Vypadá to ovšem, že náhle zemřel.

Júsuke Urameši: Tak Enma, jo? Toho ve rvačce asi neporazím. Ne, počkat... než se mnou mrskne, můžu mu dát nečekanou čelovku. Pak se dostanu za něj a oslepím ho. Pak mu už jen stačí rozmáčknout kulky a vítězství je moje!

Botan: Ani tě slyšet nepotřeboval. Díky tomu, že jste byli zajedno, přesně cítil, co si myslíš. Prostě jen opětoval tvoje city.
Júsuke: Kuwabara? Takový nechutný kecy si nech!

Genkai: Boj opravdu začíná potom, co si usmyslíš, že nemáš šanci.

Kuwabara: Stejně jsi ale neskutečnej. Jen tak jsi mu sáhnul na prsa. Co bys dělal, kdyby to fakt byla ženská?
Júsuke: Tak bych byl jenom rád, že jsem si sáhl.

Júsuke Urameši: Každá nepozornost znamená smrt, je? Z nějakého důvodu se ale stejně strašně bavím.

Kazuma Kuwabara: Čím je jeho protivník silnější, tím víc si to Urameši užívá. Je to takovej úchylák.

Černý Momotaró: Je to dobrý meč.
Hiei: Klidně ti ho půjčím. Poplatek bude tvůj život.

Genkai: Říkal jsi, že se schovávám za spravedlnost. O to mi ale vůbec nejde. Jen je mezi těmi, co nemám ráda, dost grázlů.

Kurama: On do ní spadl úplně sám.
Hiei: Je to opravdový pitomec.
Genkai: Ne, je to pitomec a ještě k tomu blbec.

Enmík: Sny těch bez špetky pudu sebezáchovy... přináší neuvěřitelnou zkázu nejen ostatním, ale hlavně jim samým.

Sakjó: Moje hráčské srdce mi nedovolí nedodržet, co jsem slíbil.

Botan: Pan Enmík si konečně vyndá dudlík. A když tak udělá... Ale ne! Udělala jsem kvůli tomu povyk, ale ani nevím, co to znamená!

Šinobu Sensui: Za chvilku budete svědky historické události. Uvidíte tvory, o kterých se vypráví, všichni je znají, ale nikdo je neviděl. Démoni třídy A jsou opravdové modly hodné uctívání. Žádné cizí hvězdy nebo sportovci!

Mukuro: Hiei... Hlavně mi teď neříkej, že budeš žít pro to, abys mě porazil. To bych byl fakt smutný.

Jorge: Jedna bitva právě skončila. Dokud jsou ale lidé naživu, proti něčemu bojovat musí. A taky ten boj sami od sebe nemůžeme vzdát.
Enmík: Jorgi, co to říkáš s tak vážným výrazem na tváři?
Jorge: Jsem vypravěč.

Spike Spiegel: Co se má stát, stane se.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž se věnoval psaní a vyprávění příběhů, smrti se však vzepřít nedokázal. Jeho poslední příběh vyprávěl o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Nyní však jejich boj bude trvat až na věky věků. „Už toho mám dost!“ zařval Havran. „Už toho mám dost!“ zvolal také udatný princ. Havran uprchl z příběhu a princ, v honbě za ním, učinil totéž. Poté si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly Havrana uvěznil. V tu chvíli se odkudsi ozvalo: „To je skvělé.“ To zamručel ten muž, jenž už měl být mrtvý.

Kačka: Páni, takové krásné oči. Mám pocit, že se v nich utopím. Ale... vypadají tak smutně.

Mistr Kocour: Dobrá, dobrá, tiše. Pokud se neztišíte, budete si mě muset vzít.

Kačka: Páni, to je nádhera!
Lilie: Úplný opak Kačky.
Piqué: Ono se jí to dotklo.
Lilie: Ale ne, vážně se jí to dotklo? Rozkošné!

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Onen muž psal příběh o statečném a krásném princi, který měl přemoci lstivého Havrana. Když muž zemřel, Havran i princ z příběhu unikli. Aby Havrana uvěznil, vyjmul si princ vlastní srdce. Použil zapovězenou sílu, jíž byl obdarován pouze on. Havran byl sice nadobro uvězněn, princovo srdce se však roztříštilo, a střípky se roznesly po celém městě. Od té doby se ve městě mísí pohádky se skutečností... a stal se z něj svět, kde neskutečné již není neskutečným.

Kačka: Kdybych mohla být holka a mohla stát principálu Mýtovi po boku, pak jednou... Jednou by se mi možná podařilo vrátit mu do tváře úsměv.

Edel: Nechť se těm, kdož svůj osud přijmou, dostane štěstí. Nechť se těm, kdož svému osudu čelí, dostane slávy.

Drosselmeyer: Nesmíte zapomínat na to, že Kačka je kačka.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh se zastavil a spolu se svým srdcem přišel princ také o vlídnost k lidem a o vzpomínky na svůj udatný boj. Střípky princova srdce, rozptýlené po celém městě, hledaly, kam by se mohly uchýlit, a útočiště nacházely v prázdných místech lidských srdcí. Příběhy mnohých z těch, jejichž srdcí se střípky zmocnily, se řádně zamotaly.

Kačka: Neflákám se, jen si dávám pauzu; to můžu.

Edel: Pravda je malá stydlivá věcička. Přibliž se a skryje se celičká. Pravda je malá osamělá věc. Můžeš jí utíkat, chytí tě přec.

Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.

Drosselmeyer: Ne v každém příběhu žijí šťastně až na věky.

Vypravěčka: Byla jednou jedna nešťastná láska, jež neměla být nikdy opětována. Jen to však ke zrození příběhu nestačí. Muž, který měl tuto milostnou tragédii odvyprávět, již není na tomto světě. Láska je navěky zoufalá a příběh žije dále. Jelikož přišel o svého vypravěče, příběh bloudí a hledá své zakončení.

Kačka: Když jsem princeznou Tutu, dokážu zatančit jakýkoli tanec. Ale jsem to vážně já? Nebo někdo jiný?

Kačka: V tancování totiž platí, že čím víc člověk cvičí, tím je to zábavnější!

Kačka: Celou dobu se procházíme a povídáme si, takže už jsme kamarádky.

Vypravěčka: Byl jednou jeden šťastný princ. Onen šťastný princ neměl ani zdání o bolestné minulosti ani o bolestných věcech příštích. Jednoho dne ho zaplavilo uklidňující teplo. Z onoho tepla nevyzařoval jen klid, nýbrž také neštěstí, bolest a osamění.

Mýtos: Když jsem sám, je tak temno a chladno.

Edel: Plamen může temnotu osvětlit. Avšak bez tmy jeho záři nespatříš.

Edel: Bojíš se tmy? Vidím, že tě zahaluje temnota nejistoty. Ovšem pokud chceš pro někoho zazářit, nesmíš se tmy bát.

Vypravěčka: Byl jednou jeden mladý muž, který chtěl probudit princeznu, již čarodějnice kletbou uvrhla do věčného spánku. Tu se však ozval šeptající hlas: „Probudit princeznu ze snění? Jaká krutá věc.“ Že by princezna netoužila po probouzejícím polibku a raději spala navěky?

Kačka: Mýtos ani neví, jaké to je být zamilován. I když ho Rutka miluje. Není to smutné?
Edel: Smutné?
Kačka: Je, viďte?
Edel: Smutné kvůli Mýtovi? Rút? Nebo kvůli tobě?