Citáty (nejnovější), stránka 3

Mýtos: Chtěl bych se setkat s Tutu. Když na Tutu myslím, naplňuje mě touha setkat se s ní. Chtěl bych s ní být pořád.

Mýtos: Až mi vyřízneš srdce, polib ho a obarvi své rty do ruda mou krví!

Vypravěčka: Kdysi žil jeden bojovník. Aby ochránil svého druha, vzal mu onen bojovník život. Kdysi byl jeden meč. Onen meč neustále bojoval za mír. Uvědomil si, že má–li mír ochránit, nemá jinou možnost než zabít toho, kdo jej třímá. A tak vzal svému majiteli život. Bojovník i meč soudili, že neměli ve svém konání na výběr, skutečně to však bylo správné? Dosud si nejsou jisti odpovědí, a tak bezcílně bloudí.

Mýtos: I když to bolí, když na tebe myslím, cítím, že se v mém srdci probouzí malé světýlko. Pokud se ztratíš, cítím, že to světýlko vyhasne a zmizí. Z toho mám strach.

Rút: Vždy jsem měla oči jen pro Mýta. Zda srdce má, nebo ne, nezmění nic na tom, že ho miluji. A budu ho milovat dál. Pořád jsem se ho nenamilovala dost.

Vypravěčka: Bylo jednou jedno dítě. Svět se tomu dítěti zdál být plný zázraků. Proč? Nač? Jak? Sotva se vyjasnila jedna záhada, objevily se dvě nové. Sotva se vyjasnily dvě záhady, objevily se čtyři nové. Sotva se vyjasnily čtyři záhady, objevilo se jich nepočítaně. Časem začaly všechny ty záhady ono dítě pohlcovat.

Botan: Ani tě slyšet nepotřeboval. Díky tomu, že jste byli zajedno, přesně cítil, co si myslíš. Prostě jen opětoval tvoje city.
Júsuke: Kuwabara? Takový nechutný kecy si nech!

Rút: Mýte, nechceš jí dělat partnera pro pas de deux?
Kačka: Co? Mýtos?
Fakir: Ne, Mýtos ne. Půjdu já.
Kačka: Proč se do toho motáš?

Paulo: Mým snem je okouzlit tvým tancem lidi na celém světě. Proto se snažím navrhovat program šitý tobě na míru. Co říkáš, Paulamoni? Nechceš snít můj sen se mnou?

Júsuke Urameši: Tak Enma, jo? Toho ve rvačce asi neporazím. Ne, počkat... než se mnou mrskne, můžu mu dát nečekanou čelovku. Pak se dostanu za něj a oslepím ho. Pak mu už jen stačí rozmáčknout kulky a vítězství je moje!

Paulo: Některé sny se nesplní. Ale nikde není psáno, že můžeš mít jen jeden sen.

Paulamoni: Ze sna se člověk vždycky nakonec probudí. Musí se z něj probudit.

Kačka: Už se ti to zahojilo?
Fakir: Konečně to začalo být lepší, ale jak jsem tě uviděl, zase mě to rozbolelo.

Edel: Kdo je šťastnější? Člověk, který stále sní, nebo člověk, který se ze sna probudil?

Kačka: Mýtos ani neví, jaké to je být zamilován. I když ho Rutka miluje. Není to smutné?
Edel: Smutné?
Kačka: Je, viďte?
Edel: Smutné kvůli Mýtovi? Rút? Nebo kvůli tobě?

Vypravěčka: Byl jednou jeden mladý muž, který chtěl probudit princeznu, již čarodějnice kletbou uvrhla do věčného spánku. Tu se však ozval šeptající hlas: „Probudit princeznu ze snění? Jaká krutá věc.“ Že by princezna netoužila po probouzejícím polibku a raději spala navěky?

Edel: Bojíš se tmy? Vidím, že tě zahaluje temnota nejistoty. Ovšem pokud chceš pro někoho zazářit, nesmíš se tmy bát.

Vypravěč: Júsuke Urameši, 14 let. Má to být hlavní postava tohoto příběhu. Vypadá to ovšem, že náhle zemřel.

Edel: Plamen může temnotu osvětlit. Avšak bez tmy jeho záři nespatříš.

Mýtos: Když jsem sám, je tak temno a chladno.

Vypravěčka: Byl jednou jeden šťastný princ. Onen šťastný princ neměl ani zdání o bolestné minulosti ani o bolestných věcech příštích. Jednoho dne ho zaplavilo uklidňující teplo. Z onoho tepla nevyzařoval jen klid, nýbrž také neštěstí, bolest a osamění.

Kačka: Celou dobu se procházíme a povídáme si, takže už jsme kamarádky.

Kačka: V tancování totiž platí, že čím víc člověk cvičí, tím je to zábavnější!

Kiwi: Dneska jsem podělala, na co jsem sáhla. Byl to fakt den blbec.

Fakir: Já... Takovému potupnému osudu se nepoddám! Změním ho.

Kačka: Když jsem princeznou Tutu, dokážu zatančit jakýkoli tanec. Ale jsem to vážně já? Nebo někdo jiný?

Drosselmeyer: Neexistuje přeci nic nudnějšího než dokonalá hrdinka.

Malen: Ty jsi z baletní školy?
Kačka: Víš, kreslení mi vůbec, ale vůbec nejde.
Malen: Proto se přece učíš balet.
Kačka: Jenže ani balet mi nejde.

Lilie: Kdybys věčně něco nekazila, nebyla bys to ty, tak se tím netrap.

Vypravěčka: Byla jednou jedna nešťastná láska, jež neměla být nikdy opětována. Jen to však ke zrození příběhu nestačí. Muž, který měl tuto milostnou tragédii odvyprávět, již není na tomto světě. Láska je navěky zoufalá a příběh žije dále. Jelikož přišel o svého vypravěče, příběh bloudí a hledá své zakončení.

Princezna Tutu: Omlouvám se. Nedokážu tě ochránit před utrpením. Protože jediné, co dokážu, je vrátit ti srdce.

Drosselmeyer: Ne v každém příběhu žijí šťastně až na věky.

Rút: Byla sice obdařena krásou, šikovností a silou, ale není jí souzeno, aby byla se svým princem. Ve chvíli, kdy mu vyzná lásku, změní se v záblesk světla a zmizí.

Edel: Pravda je malá stydlivá věcička. Přibliž se a skryje se celičká. Pravda je malá osamělá věc. Můžeš jí utíkat, chytí tě přec.

Drosselmeyer: Nesmíte zapomínat na to, že Kačka je kačka.

Kačka: Páni, to je nádhera!
Lilie: Úplný opak Kačky.
Piqué: Ono se jí to dotklo.
Lilie: Ale ne, vážně se jí to dotklo? Rozkošné!

David Martinez: Implantáty s mým tělem přirozeně splývají. Naopak se s nima cítím mnohem líp.

Kačka: Neflákám se, jen si dávám pauzu; to můžu.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Příběh se zastavil a spolu se svým srdcem přišel princ také o vlídnost k lidem a o vzpomínky na svůj udatný boj. Střípky princova srdce, rozptýlené po celém městě, hledaly, kam by se mohly uchýlit, a útočiště nacházely v prázdných místech lidských srdcí. Příběhy mnohých z těch, jejichž srdcí se střípky zmocnily, se řádně zamotaly.

Edel: Nechť se těm, kdož svůj osud přijmou, dostane štěstí. Nechť se těm, kdož svému osudu čelí, dostane slávy.