Citáty (nejnovější), stránka 2

Enmík: Sny těch bez špetky pudu sebezáchovy... přináší neuvěřitelnou zkázu nejen ostatním, ale hlavně jim samým.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Všechny příběhy, které upředl, se staly skutečností, a tak král, šlechta i zámožní občané za oním mužem přicházeli, aby jim nějaký příběh napsal. Když se však jejich přání splnila, zalekli se jeho moci a začali k němu chovat odpor. A proto když onen muž zemřel, lidé jásali, že strůjce jejich neštěstí je pryč. Nikdo neslyšel, jak se onen mrtvý muž posměšně chechtá.

Kurama: On do ní spadl úplně sám.
Hiei: Je to opravdový pitomec.
Genkai: Ne, je to pitomec a ještě k tomu blbec.

Mistr Kocour: Mí studenti se budou brát dříve než já! Nic nemůže učitele potěšit více!

Genkai: Říkal jsi, že se schovávám za spravedlnost. O to mi ale vůbec nejde. Jen je mezi těmi, co nemám ráda, dost grázlů.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka se neměla vdát za svého milého, nýbrž za muže, kterého jí vybrali rodiče. Věděla, že ji její nastávající velmi miluje, ale nemá ji její milý rád ještě více? Dívka se nemohla rozhodnout. Jak mezi těmi dvěma váhala, nakonec si ani sama nebyla jista, koho z nich vlastně miluje.

Hermie: Jen se na ni podíváš, zahřeje tě u srdce, viď? Mám z ní pocit, jako by byla plná lásky. Když ji tvořil, určitě na někoho myslel.
Kačka: Možná na vás!

Hermie: Láska je krásná, ale lidé kvůli ní také trpí a jsou smutní, viď? Těžko se říká, že někoho miluješ. Všichni v sobě své pocity dusí.

Drosselmeyer: Nyní se princi vrátily všechny střípky jeho srdce!
Kačka: Co? Vážně?! Takže teď...
Drosselmeyer: Ano, právě teď určitě trpí.

Vypravěčka: Byla jednou jedna zamilovaná dívka. „Chtěla bych svému milovanému říci, co k němu cítím, ale v tu chvíli by má láska mohla být ta tam.“ Každý den trpěla a takto se soužila. Nic nejedla, dokonce nemohla ani oka zamhouřit. Nakonec zemřela, aniž by kdy dokázala své city sdělit. Muž, kterého milovala, se však o dívce nikdy nedozvěděl... a sezdal se s jinou ženou, s níž žil šťastně až do smrti.

Vypravěčka: Byl jednou jeden rytíř. Onen rytíř za žádných okolností ve své službě nezaváhal. Nezaváhal, ani když měl připravit o život svou milou. Byl na to hrdý. Onen rytíř však nedokázal než vykonávat svou službu, dokonce i po smrti stále hledá nějakou, kterou by vykonal. Říká se, že ten rytíř, který se stal přízrakem, v ruce třímá zkrvavený meč, jímž proklál srdce své milé.

Femio: Žádné slovo mě nevystihuje méně než „strach“. Ne, kdybych musel jmenovat jedinou věc, ze které mám strach, nejspíš by to byla má krása.

Vypravěčka: Byl jednou jeden jinoch s krásnou tváří. Lidé onoho krásného mladého muže milovali, on však nikdy lásku k druhému neprojevil. Miloval totiž jen a jen sebe. Když ten mladík, který odmítal milovat a jen chtěl být milován, nakonec našel někoho, koho měl opravdu rád, uvědomil si, že již svoje city nedokáže nijak vyjádřit.

Černý Momotaró: Je to dobrý meč.
Hiei: Klidně ti ho půjčím. Poplatek bude tvůj život.

Mýtos: Díky tvému krásnému srdci se rozvíjejí krásné květy.

Kačka: To slečna Freya je krásná. Kéž bych byla stejně krásná jako ona. Je to možné?
Křepelka: Není, pelka.
Kačka: Co? Vážně?
Křepelka: Vážně, pelka.
Kačka: Vůbec?
Křepelka: Vůbec, pelka.
Kačka: Počkat, kdo jsi?!

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka, která nadevše milovala květiny. Každý den se modlila, aby krásné květiny zaplnily celé město. Aby toho dosáhla, vytrhala ve městě všechno ošklivé býlí. Dívčiny modlitby byly nakonec vyslyšeny a město pokryly květiny. Říká se však, že to město plné květů všech barev vypadalo jako království šedi.

Lilie: Předtím jsem šla náhodou za Piqué a náhodou jsem viděla, že se sešla s principálem Mýtem! A když jsem je potom náhodou sledovala, zašli na místo, kde byli úplně sami. No? Nechceš se tam náhodou podívat?

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten se zamiloval do loutky. Loutka mužovu lásku patrně vnímala, neboť jednoho dne přišla k životu a začala tančit. Muž byl štěstím bez sebe. Domníval se, že loutka jeho lásku nikdy nezradí a on se bude těšit z té nejryzejší lásky světa. Loutka, které byl dán život, však jeho lásku odmítla a zamilovala se do jiného.

Drosselmeyer: Jaké to poklidné dny. Jaké to pokojné dny. Věčně však trvat nebudou. Právě to je na příbězích skvělé.

Mýtos: Musíš být k dívkám milejší, Fakíre.

Vypravěčka: Byl jednou jeden muž a ten zemřel. Princ a havran, o nichž psal, unikli z jeho příběhu a dali se do boje. Jejich střet skončil, když si princ vyjmul vlastní srdce a s pomocí zapovězené síly havrana uvěznil. Onen princ bez srdce potkal jednoho dne ve městě kachnu. Díky své lásce k princi se kachna proměnila v princeznu a shromáždila ztracené střípky princova srdce. Jeden za druhým se princi vrátily jeho pocity, až nakonec získal zpět i schopnost milovat. A žili šťastně až do smrti. Anebo nežili? Princezně je přeci předurčeno, že ve chvíli, kdy se princi vyzná ze své lásky, změní se v záblesk světla a zmizí.

Vypravěčka: Byl jednou jeden princ, jenž se zamiloval do krásné bílé labutě. Padl však do hanebné léčky, kterou nastražila černá labuť, a nakonec svou milovanou bílou labuť zradil. Bezděčně svou lásku slíbil černé labuti. Přesto vše však bílá labuť nemyslí na sebe, ale snaží se pomoci milovanému princi. Nyní nadešel okamžik, který hloubku jejich lásky důkladně prověří.

Kazuma Kuwabara: Čím je jeho protivník silnější, tím víc si to Urameši užívá. Je to takovej úchylák.

Fakir: Netopí se, že ne? Může se kachna utopit? Jak ji znám, ona určitě může.

Júsuke Urameši: Každá nepozornost znamená smrt, je? Z nějakého důvodu se ale stejně strašně bavím.

Princezna Krähe: Jeden princ nepotřebuje dvě princezny.

Vypravěčka: Byl jednou jeden pohledný otrok. Nesvazovaly jej těžké řetězy, nýbrž princeznina láska. Dnem i nocí šeptala princezna otroku slůvka lásky. ...a on jí odpovídal obdobně. Spoutané tělo. Spoutané emoce. Kdo byl skutečně omezen v pohybu? Otrok, či princezna?

Drosselmeyer: Pokud jsi rytíř, musíš ovládnout svůj strach a pak zlo porazit. Pokud jsi ta zlá, musíš princeznu bez milosti zabít. Pokud jsi princezna, musíš prince zachránit silou své lásky. Pokud jsi princ, musíš použít moudrost a odvahu... Aj, ty nemůžeš.

Kuwabara: Stejně jsi ale neskutečnej. Jen tak jsi mu sáhnul na prsa. Co bys dělal, kdyby to fakt byla ženská?
Júsuke: Tak bych byl jenom rád, že jsem si sáhl.

Kačka: Fakír vždycky sám přemýšlí, sám se rozhoduje, sám bojuje. Sám... Sám pláče.

Edel: Tento drahokam se jmenuje Láska. Pokud se vám tolik líbí, můžete si jej nechat. [...] Vězte však, že drahokam je to silný, leč snadno puká, je krásný, leč snadno se zakalí a boj o něj může přivodit smrt.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka s nespoutanými křídly. Muž, který ji miloval, si pomyslel: „Kdybych jí ta křídla svázal, už bychom se ani na okamžik nemuseli rozloučit.“ Avšak když dívčina křídla zavinul do kouzelného šátku, křídla téměř v mžiku odpadla a dívka zemřela. Onen muž netušil, že dívčina křídla byla pramenem jejího života.

Kačka: Vydá–li se Fakír po cestě, ve kterou věří, myslím, že nebude litovat, ať dopadne jakkoli. Důvěřujte mu.

Genkai: Boj opravdu začíná potom, co si usmyslíš, že nemáš šanci.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka. Ona dívka nosila roztrhané šaty a říkali jí Popelka. Díky kouzlu se však proměnila v krásnou princeznu, která tančila s princem. Úderem půlnoci ve spěchu ztratila skleněný střevíček a byla z ní opět jen Popelka. Princ procestoval hory, doly, než ji našel, a vzal si ji za ženu. Ale... skutečně princ miloval onu dívku?

Fakir: Mýtos se mění. V Mýta, jakého neznám.

Kačka: Některé věci se jen tak přes noc nezmění.

Vypravěčka: Byla jednou jedna dívka, která velice milovala tanec. Ona dívka se dopustila omylu a nazula si pár rudých střevíců, které ji přimějí tančit až na věky věků. Dívka tančila dnem i nocí – Jejda. Toto je vlastně jiný příběh. Ačkoli... Možná tak docela jiný není.

Kačka: Jsem kachna. Ve skutečnosti jsem jen pták. Jenže princ vidí princeznu Tutu v krásných šatech. To nejsem já.